Šiju, šiju si botičky do sucha i do vodičky
01.08.2017
Můj první výtvor na stroji, který zároveň posloužil jako úžasný dárek na Vánoce mým rodičům. Bez jakéhokoli plánování tento nápad vzešel a udělal takovou radost, jakou jsem ani nečekala a dosud u nich nikdy neviděla.
Blížily se Vánoce. Přemýšlela, čím bych mohla udělat rodičům radost letos Tentokrát jsem je chtěla obdarovat něčím, co by bylo opravdu upřímné, ze srdce, z opravdové lásky. V tu dobu jsem procházela obdobím, kdy jsem cítila nesmírnou vděčnost, že je mám. Že byli přesně takoví, jací byli. Že i přes to špatné jsou to mí rodiče. Nebyli dokonalí, ani zdaleka ne. Žádný rodič není. Dělali přesně to, co se sami naučili, co převzali ze své vlastní výchovy od svých rodičů. Snažili se předat mi to nejlepší, čeho byli v danou chvíli schopní. Tehdy jsem to totiž poprvé doopravdy pochopila. Pryč byly všechny výčitky i hodnocení, co všechno udělali blbě. Moc jsem si přála jim to vyjádřit. Slova "děkuji" a "vážím si toho", nebyla dostatečná. Tahle chvíle se zdála být vhodná a vyjádření dárkem ideální. Pořád jsem ale nemohla najít nic vhodného, pořád to nějak "nebylo ono".
