Jsme dvě, jsme jedna
12.11.2017
Má drahá přítelkyně,
už dlouho o tobě přemýšlím. O tom, že bych ti měla napsat. Chci ti toho tolik říct. Měla bych ti toho tolik říct. Sama nevím, proč jsem to neudělala už dávno. Neměla jsem k tomu možná dost odvahy. Nebo jsem možná jen nevěděla, co všechno ti říct a jak ti to říct. Ale je nejvyšší čas, abych to všechno napravila. Ten čas nadešel právě teď. Doufám, že mi promineš mou upřímnost a otevřenost v následujících řádcích. Vynechám pěkná slovní spojení a věty, které by možná byly vhodnější a které by nejspíš vyzněly lépe. Nevystihovaly by však to, co si doopravdy myslím a co cítím. A já chci, aby si to věděla.
Je toho tolik, že netuším, kde začít. Známe se už od dětství, a přesto mám pocit, že jsem k tobě nebyla ve všem úplně upřímná. Pamatuješ si, když si byla malá a snažila se hrát na klavír? Viděla jsem, jak se trápíš a prolíváš krokodýlí slzy. Nikdy jsem ti neřekla, jak jsem na tebe pyšná. Ale v duchu jsem tě chválila, držela ti palce při každé písničce a byla tvou největší fanynkou. Měla jsi vědět, jak úžasnou tě ve svých očích vidím já. I to, že úžasná zůstaneš, i kdyby ses rozhodla skončit. Už jen ta odvaha a verva, se kterou jsi do toho šla, byla obdivuhodná.
Vím, že jsi vše dělala pro mě. Vím, že obrázek, co jsi nakreslila, byl pro mě a já to dostatečně neocenila. Toužila si po pochvale, stejně jako vyprahlá země po dešti. A já mlčela. Ale věř mi, že v hloubi srdce to tak bylo. Možná byla jen chyba, že jsem ti to nedokázala a neuměla říct, nebo dát najevo. Nikdy jsem ti neřekla, jak jsi úžasná, chytrá a šikovná. Moc mě to mrzí. Takových situací bylo za celý náš společný život nespočet.
Kráčela jsi životem s pocitem, že jsi sama. Užívala sis ho, i si s ním bojovala. Radovala ses, vztekala ses, plakala si i se smála. Nikdy si nebyla tak úplně sama. Vždy jsem stála po tvém boku. S každým tvým úspěchem jsem se tetelila radostí a tancovala tanec vítězů. Každá tvá slza mi rvala srdce z těla. Chtěla jsem ti pomoci, ale ty jsi nechtěla. Chtěla sis tím projít sama. Věděla jsem, že to zvládneš. Jen jsem ti to mohla říct. Měla jsem ti to říct. Ale neřekla. Alespoň vnitřně jsem ti posílala tolik energie, aby si to vše co nejrychleji překonala. Abych zase viděla úsměv na tvé tváři a jiskřičky v tvých očích.
Teď se z té malé holčičky stala žena. Ten čas tak letí. V očích ti zůstala stopa po tvé dětské ďábelskosti. Uchovej si ji. Nemusíme se zbavovat všeho dětského v sobě. Nově se v nich objevila zralost a moudrost. Nevím, kdy jsi to stihla. Dřív jsem si toho nevšimla. Možná ne všechny zkoušky, kterými si prošla, byly příjemné. Ale teď, díky nim, je z tebe silná žena připravena na všechno. Zvládneš cokoli si jen usmyslíš. Víš to ty. Vím to i já.
Doufám, že mi jednou odpustíš. Z celého srdce se omlouvám, že já sama jsem neměla dost odvahy na to, abych ti byla dostatečnou oporou. Natolik silnou, aby si se o ni mohla opřít. Natolik jistou, aby si věděla, že tady je vždy s tebou a vždy pro tebe. Chci, aby si se u mě mohla schoulit ve chvílích, kdy ti nebude úplně dobře. Aby si přišla i ve chvílích, kdy se ti bude dařit a budeš šťastná.
Tady a teď ti přísahám, že se polepším. Možná mi to nepůjde úplně hned a tak, jak bych si představovala. Ale slibuju ti, že se o to alespoň pokusím. Udělám všechno, co je v mých silách. Moc bych si přála, aby náš vztah jen vzkvétal. A proto tady má hřejivá náruč bude vždy pro tebe.
Navždy Tvé druhé JÁ
PS: Buď sama sebou a otevři se. Nemůžeš udělat nic špatně. Já tě miluju přesně takovou, jaká jsi. A děkuji ti za to, že jsi.
